O pozitivním myšlení, masážích a knížkách
Pozitivní myšlení je důležité. Obzvlášť, když se jedná o chronické onemocnění, jakým jsou právě střevní záněty. Já sama jsem životní optimistka, takže se mi docela snadno „pozitivně myslí“. Horší to však mají lidé, kteří jsou od přírody pesimisté. Přesto si myslím, že i oni se dokážou naučit pozitivněji myslet.
I já jsem se to naučila o dost více, než je běžné. Musela jsem. Bez pozitivního přístupu bych se asi nezvládla vyrovnat se smrtí své první lásky, inkontinencí stolice a dalšími těžkými situacemi, které mě při studiích na VŠ potkaly. Když jsem školu dokončovala, moje tělo totálně kolabovalo a samozřejmě ani psychicky jsem na tom nebyla dobře.
Pokud člověk nevidí světlo na konci tunelu, velmi těžko se pak myslí pozitivně. Já jsem viděla světlo alespoň v tom, že dokončím školu a poté si odpočinu. Teprve tehdy jsem byla schopná začít po krůčkách pozitivněji myslet. A zjistila jsem, že afirmace a různé techniky myšlení dokážou zvýšit účinnost léčby. Díky tomu jsem se dostala z těžké pankolitidy po několika měsících až do remise. Zázrak.
Ke světlu v tom pomyslném tunelu, který každého z nás občas potká, mi pomáhají kromě afirmací různé věci. Například knížky, terapie, jako jsou masáže, akupunktura a psychoterapie, nebo kamarádi či rodina. Každý si tam může zařadit i cokoliv dalšího. Já ráda například relaxuji při masáži. Zkusila jsem jich nespočetně – od klasických a reflexních masáží přes čínskou a thajskou až po masáž lávovými kameny, shiatsu nebo Bowenovu terapii. Každý druh masáže přináší své výhody a jiný druh odpočinku pro tělo i duši. Navíc většina terapeutů a masérů dokáže obvykle pomoci nejen fyzicky, ale i vlídným slovem nebo zajímavým podnětem pro další cestu.
Do těch příjemných relaxačních činností pro sebe zahrnuji také četbu. Od doby, co jsem se stala matkou, sice čtu výrazně méně, přesto se snažím číst stále, aspoň zajímavé a podnětné články nebo třeba i příběhy na internetu. Občas mi pomáhá si přečíst „brakovou“ literaturu typu ženských románů. V poslední době si vybírám jen knížky ze současnosti. Obvykle od autorek Nory Robertsové a Barbary Woodové. Ale nedám dopustit na mnoho knížek z oblasti seberozvoje. Myslím, že o tom ještě napíšu samostatný příspěvek. Tak snad jen namátkou.
Přímo o pozitivním myšlení je Moc podvědomí od dr. Murphyho. Velmi důležitou roli u mě sehrála také knížka Myslete velkoryse od Davida J. Schwarze. Navíc se dobře čte. Mně snadněji než Moc podvědomí. V nedávné době mě hodně povzbudila knížka Jak si správně přát od Pierra Franckha. Ze „zdravotní“ oblasti mě nadchly knížky Cesta od Brandon Bays a Miluj svůj život od Louisy Hay. Obě knížky jsou o cestě a poznání autorek při jejich cestě za zdravím. Předávají v nich své zkušenosti a možnosti, jak překonat závažné zdravotní problémy.
A z těch „vztahových“ sama k sobě i k okolí to byly například tyto knížky – Buď šťastný od Andrewa Matthewse, Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana, Jak získávat přátele a působit na lidi nebo Jak se zbavit starostí a začít žít od Dala Carnegieho. Myslím, že už ty samotné názvy dobře vystihují jejich témata. Opravdu vřele je doporučuji všem, kdo potřebují povzbudit.
Příště se o nich více rozepíšu. Závěrem ale nahodím ještě jednu knížku, která pohladí na duši. Jsou jí Andělé v mých vlasech. Autorku, Lornu Byrne, jsem poznala osobně. Tedy byla jsem na její „přednášce“ v Praze, a dokonce jsem se s ní i objala. Ta paní vidí a komunikuje s anděly. A já jí to věřím. Navíc učí a píše o tom, jak nám andělé dokážou pomáhat. Věřím, že nejen dokážou, ale že i opravdu pomáhají.
