Kvůli kolitidě jsem omezila zimní radovánky. Ty letní si obvykle nenechám ujít
Když přemýšlím, jestli mě kolitida nějak omezila v aktivním životě, najdu pár oblastí, kde určitě ano. Ze zimních aktivit jsem například omezila lyžování, které mi v době relapsu přijde fyzicky hodně náročné. Naopak jsem přidala běžkování. V létě jsem ale svoje aktivity omezila minimálně. Miluji totiž cestování, vodu a slunce.
Patřím mezi ten typ lidí, kteří se i přes zdravotní obtíže nezavřou doma a chtějí si užít zážitky a aktivity naplno. Ne že bych musela nutně absolvovat nejrůznější adrenalinové zážitky, jako třeba bungee jumping, ale pokud můžu aspoň trochu cestovat, ráda vyrazím. Proto jsem i v době, kdy jsem měla tři roky v kuse aktivní zánět v podobě pankolitidy, zvládla letní dovolenou v Bulharsku, poznávací toulky po Římě i podzimní desetidenní výlet do Helsinek a okolí.
Samozřejmě musím vždycky zvážit, jestli na tu danou aktivitu fyzicky i psychicky zrovna mám. Například ani v době dlouhodobé remise si netroufnu do Egypta. Možná svůj postoj ještě změním, ale v tuto chvíli mě fakt neláká. Už mám totiž vyzkoušené, že střevní chřipka a infekční průjmy se u mě můžou podílet na vzniku relapsu. Taky si v létě při grilování odpustím tvrdý alkohol a raději si dám trochu vína nebo piva. Moje střeva mi totiž obvykle dávají „sežrat“ i třeba jednoho nebo dva panáky tvrdého alkoholu. A to nejen v létě.
Cestování a koupání
Kromě cestování miluji vodu a koupání a ani kvůli aktivní kolitidě a průjmům si je nenechám ujít. Když se ještě zadaří dovolená u moře, mám pocit, že jsem si dočerpala energii na celý rok. Je ale fakt, že cesta letadlem v době aktivního zánětu mi vždycky krátkodobě zhoršila projevy kolitidy. Naopak v době remise mi létání nijak nevadí.
Co je ale zásadní a bez čeho jsem svého času nikdy nevyrazila na cesty ani na koupaliště, bylo náhradní spodní prádlo, čisticí ubrousky i dostatek kapesníků. Možná by i bývalo někdy lepší, kdybych zůstala doma, ale já se téměř vždy rozhodla zúčastnit. I když ne vždy z toho bylo vítězství. :) Zpětně jsem se tak musela s některými nepříjemnými situacemi vyrovnávat.
Třeba s tím, když jsem na výletě anebo i při běžném cestování do školy a později do práce nestihla doběhnout na toaletu nebo jsem něco nezvládla právě kvůli nemoci. K tomu, abych tyto situace takzvaně ustála, jsem používala různé techniky (například techniku EFT – víc o ní píšu tady). Také jsem docházela na terapie na psychosomatickou kliniku, a to i z preventivních důvodů, abych uměla se svými psychickými i fyzickými stavy pracovat celkově. Nejen když se něco děje.
Stanování a cyklistika
Jak stanování, tak cyklistice jsem se v době aktivního relapsu vyhýbala. Nakonec jsem ale „podlehla“ svému tehdejšímu partnerovi a dnes manželovi a otci mých dětí a spolu s ním zvládla několik stanování a cyklovýletů po jižní Moravě i v období relapsu. Bylo to ale až v době, kdy mi začala zabírat biologická léčba a z nejhoršího stavu pankolitidy jsem byla venku.
Když jsme se seznámili, první rok jsem se na stanování a cyklistiku ještě necítila. Jel proto na podunajskou stezku sám se svými dvěma přáteli. Ovšem na dovolenou k moři do Bulharska a pak na poznávačku do Říma už jsem s ním pár týdnů po seznámení jela. Myslím, že jsem tenkrát měla asi i tu pověstnou kapičku štěstí. Na skvělého muže i na to, že v Římě jsem nakonec potkávala docela dost toalet a v Bulharsku jsme střevní obtíže měli oba dva. I díky těmto dvěma cestám se do našeho začínajícího vztahu vetkla silná nitka pochopení pro to, když jednomu nebo druhému není dobře.
A taky ohleduplnost a to, že nemocný člověk není o nic horší než ten zdravý. Dnes takovému náročnému začátku, kdy jsme se seznámili v době mé akutní pankolitidy, vděčím za to, že vím, že se na svého muže můžu spolehnout. A tak můj dnešní vzkaz zní: „Nevzdávejte to. Za ty zážitky a radost to stojí.“
